Proč jsem se rozhodla psát blog?

Moc ráda vnímám babičky a dědy kolem sebe a cítím, že je mým posláním své pocity, poznatky šířit dál. Na ostatních webech najdete především popisování stáří, co nás čeká, co nám to přinese, na co se máme připravit, až zestárneme. Ale jak si užívat UŽ TEĎ ty chvíle se staršími lidmi a navzájem se obohatit, se nepíše téměř nikde.

Mládí a stáří jde dohromady.

Vím, že pro některé jsou starší lidi přítěží, obtěžuje už je i jen pohled na plný autobus a obchod důchodců, když ráno jdou nakoupit. Proč se hned po ránu rozčilovat a nepodívat se na to z té druhé lepší stránky?

Nebo se chcete s nimi více sblížit a nevíte jak?

Já si třeba začala více rozumět s dědou a s taťkou až teď, skoro ve 40 ti letech, protože jsem dřív nevěděla jak, o čem si s nimi budu povídat, nevěřila si. Proč čekat tak dlouho, když můžete dřív? Mé kroky ke zlepšení také najdete na mých stránkách.

V tom, že jsem se rozhodla správně mě nevědomky utvrdil i můj děda, který se ocitl v nemocnici a já jsem byla tou, který zavolal a vypovídal se, odreagoval se. Děkuji.

Ráda se dívám na věci i z jiné stránky, přemýšlím o nich. Pokračujte v tom se mnou.