Návštěvy a COVID

Vše utíká hodně rychle, probudíš se a než se naděješ, už jdeš zase spát. Na co jsem si ale vždycky udělala čas byla návštěva babičky a dědy. Babička ještě chodila 3x za týden do práce, ale děda už ne. Jeho zálibou je čtení novin, sledování televize a 1x za týden nákup v supermarketu, u kterého si krásně protáhne nohy.

Čas se vždycky najde.

Vím, že velkým zpestřením jsou návštěvy vnoučat a pravnoučat. Babička vždycky udělala dobrou buchtu a věděla, že my jsme vděční strávníci. Když si ji udělají jen pro sebe, tak ji jedí hodně dlouho nebo ji hází slepicím. Ale když přijedeme my, tak se po buchtě jen zapráší. My jí vlastně děláme laskavost 😊 A děda nám vždy nachystá křupky. Normálně si křupky moc nedáváme, ale u dědy jsou mňam. Děda a křupky, to patří k sobě, jako k babičce buchty. Pro mě bude navždycky nejlepší svíčkovou dělat moje babi. A tak mlsáme a hezky si povídáme.

COVID je tu.

Bohužel se objevil COVID, který je hlavně nebezpečný pro starší lidi, a tak jsme návštěvy omezili na minimum. Vím, že někteří ho neřeší, navštěvují se dál. Ale my ne. Jak říká babička, nebudeme to riskovat a jde hlavně o náš pocit, abychom si pak nevyčítali, že jsme to na někoho přenesli.

Pamatuji si, jak se objevil poprvé, nikdo ho neznal, nevěděl, co od něho může čekat. Já babičce tenkrát jen předala bandasku ve dveřích jejího domu a jela pryč. Aniž by mi to někdo nakazoval, považovala jsem to za správné. I když jsou to už skoro 2 roky, jako by to bylo včera. Koukám se z auta na babičku ve dveřích a je mi do breku. Jak dlouho se neuvidíme? Přestala jsem jim dávat pusy na přivítanou a na rozloučenou. I když mi nic nebylo, tak jsem neměla jistotu, zda COVID nemám.

Nemůžeš zavolat, že zítra přijedeš, musíš to promýšlet. Jednou se COVID objeví u manžela v práci, pak zase u dětí ve škole, po té u mě v zaměstnání a tak stále dokola.

Ještě že už existují telefony a můžeme si sdělit zážitky, slyšet se.

I když telefonovat s dědou nebo s taťkou jsem se musela naučit. Styděla jsem se, nevěděla jsem, o čem si spolu budeme povídat. Ale touha slyšet je byla tak velká, že jsem překonala svůj strach, jde jen o poprvé a pak už to jde samo.

S dědou si často voláme a nevěřila bych, jak jsou nákupy v obchodech nebo co mu babička nachystala k obědu opravdu zajímavé. Je z nich cítit jejich láska a pohoda. Taťka se zase nejvíc o mně a mé rodině dozví při telefonování aneb co nevím, to nepovím a asi aby řeč nestála? Nevím. 😊

Minulý týden jsem babičku a dědu a i mého taťku (mamka byla v práci) navštívila se svou rodinou. Vzala jsem si na to půl dne dovolené a bylo to moc fajn. Kromě hezkého povídání, ukázání vysvědčení, jsme měli všude i velké pohoštění. Vždy jsem vše poslušně a ráda snědla. Ale žaludek si odvykl a večer se bouřil. Tak to ještě budu muset vyřešit, zda dělat radost se snědením nebo poslouchat své tělo. Promyslet to budu muset co nejdřív, protože to vypadá, že COVID už se brzy rozloučí.

COVID ODCHÁZÍ 😊