Je čas vás pustit

Taťko, dědo, jak se v nebi máte?
Zda se na nás občas podíváte?

O Tobě se mi taťko často zdá,
co mi ten sen jen říci má?

Dědo, od té doby co jsi odešel,
holub na okno ke mně často přiletěl.

Taťko, můj syn se ti podobá,
dědo, s tebou jsem zase stejná já.
Ve všech jste zanechali stopu
a je velmi dobrá, díky Bohu.

Velký den nadešel, kde jste měli být,
syn a švagr si vás tam také moc přál mít.
V kabelce ve svatební den dvě vaše kravaty nosím,
takhle aspoň u toho můžete být s námi, prosím.

Vše je splněno - je čas vás pustit, je čas jít dál.
Taťko, dědo - Váš život na zemi byl vykonán.
Zbytečně mě to jinak všechno tíží, 
vždyť nám to akorát jen ublíží.

Slzy mi tečou po tváři,
někdy zůstanou i na polštáři.

O mamku, babičku se taky postarám,
vždyť nikdo přece nechce být sám.

Třeba se ještě někdy na zemi potkáme,
ale už se bohužel pořádně nepoznáme.

Ptáčci jak zpívají teď poslouchám
a tuto básničku pro vás mám.