Velikonoce plné uvědomění

Letošní Velikonoce byly pro mě výjimečné a zjistila jsem, co je pro mě důležité.

Po dvouleté covidové pauze jsme stále netušili, jestli už letos Velikonoce u nás proběhnou. Dcera byla na plánované operaci, nevěděli jsme, jaký bude mít průběh a zda ji pustí na svátek domů. V drogerii jsem koupila barvy na vajíčka, které jsem tam náhodou zahlédla, s tím, že je spíše použiji příští rok a vše nechala „koňovi“.

Velikonoce jsem dříve moc nemusela.

Ráno brzy vstávat, co kdyby náhodou přišel koledník a já ještě byla v pyžamu. Do 12 ti se nesmíme nikam hnout, čekáme na vymrskání, a ještě jim za to dáme vlastnoručně obarvená vajíčka a pracně sehnané mašle.

Když jsem už měla děti, chodili nás vymrskat můj taťka, švagrové s kluky, tchán a „strejdobrácha“. Kromě švagrů u nás většinou ostatní chvilku poseděli. Bylo to hezké, ale pro mě to tenkrát nebylo nic zvláštního.

Dceřina operace proběhla v pořádku, brzy ji pustili domů. K mojí velké radosti byla spokojená, v pohodě, a tak Velikonoce můžou začít.

Když jsem její stav sdělovala „strejdobráchovi“, řekl mi, že stejně nepřijede, chce letos zůstat se 4měsíční dcerkou a dodělat si doma resty. Přiznám se, že mě to hodně mrzelo. Nebydlíme zas tak daleko a trvá to chvilku. Moc se nevidíme a tohle byla příležitost, kdy jsme si hezky popovídali. Přestože jsem byla rozmrzelá, začala jsem barvit vajíčka, jinak než obvykle a myslím si, že se mi povedly 😊 Připravila několik barevných mašlí, ať mají koledníci z čeho vybírat. Když jsem dochystala speciální balíčky pro rodinu, náhodou jsem zjistila, že švagr se synem nepřijedou, zvolili si místo toho dovolenou v Praze. Tchán už nežije a zda přijde můj taťka bylo ve hvězdách. Dvouletá covidová pauza udělala své.

Den před Velikonocemi byl kvůli tomu pro mě smutný a po dlouhé době jsem se rozbrečela. Nestojíme nikomu za tu chvilku?

Řekla jsem si, že to nějak dopadne a nebudu se kvůli tomu už trápit. Synovi spolužáci nás přišli vymrskat, poprvé přišel i známý, který u nás chvilku poseděl a bylo to fajn 😊.

A pak se objevil můj milovaný staroušek taťka.  Bylo vidět, že se k nám těšil a já, když jsem ho viděla přijíždět, radovala se jako malá holka. Pro mou dceru bylo zajímavé, vidět svou mamku v roli „dítěte“. Hezky jsme si popovídali, vypil kafe, vybral si vajíčko, dostal výslužku (většinou čokoládový zajíc a perník), uvázala jsem mu další mašli na jeho několikaletou stále moc hezkou mrskačku a jel ještě na koledu ke své tchyni mé babičce.

Většina mládí má už jiné zájmy a staroušci ještě naštěstí drží tradice.

Díky letošním Velikonocům jsem zjistila, že si moc vážím toho, že nás někdo přijde vymrskat a už to nebudu brát jako samozřejmost. Vzpomínala jsem na mého tchána, který měl problémy s nohama a stejně nás přijel vymrskat, stály jsme mu za tu bolest. A z mých nejbližších letos přišel ten nejstarší a ostatní zůstali v pohodlí doma.

Měli bychom se staroušky inspirovat. Nic nám to neudělá a ostatním uděláme radost.

Děkuji taťko, že jsi přišel po té dvouleté pauze a nedal přednost pohodlí. 😊 Moc mě to potěšilo, ale to ty víš 😊

Líbil se tento článek? Budu moc ráda za Like nebo za jakoukoliv zpětnou vazbu na lucipech@starousci.cz.