Ukáži vám, jak vnímat starší lidi a navzájem se obohacovat 🙂

MŮJ PŘÍBĚH

Jsem obyčejná "holka", která s radostí vnímá staroušky 🙂 Vyzařuje z nich láska, úcta, moudrost a zkušenost. Oni nám můžou ještě tolik dát, navzájem si toho předat.

Bude mi 40 let, mám 2 děti a jsem vnučkou milovaného dědy a babičky. Od malička jsem tíhla ke starším lidem a se zralostí se to znásobilo.

Dodnes si pamatuji, jak spolužačka docela často pomlouvala staré lidi, jak si kvůli nim nemůže ráno sednout v autobuse, jak jsou plné obchody, proč nejedou na nákupy později, kdy už jsou ostatní v práci a ve škole? Nelíbilo se mi její povídání, i když svým způsobem taky měla z části pravdu. Ale proč jezdí tak brzy, to už ji nezajímalo. Tenkrát jsem nic nezmohla.

Každý jednou zestárneme.

Babička s dědou mě hlídali, když rodiče byli dlouho v práci, babička byla mou vrbou, když jsem si především v období puberty nerozuměla s mamkou. Když mé děti začaly chodit do školky a já do práce, staroušci mi pomáhali s hlídáním. Na co si ale dávám pozor, abych je nevyužívala.

Staroušci nejsou v důchodu proto, aby jen hlídala vnoučata a byli naši sluhové, jak se to bohužel někdy stává. Jsou rádi užiteční, ale kdy mají nejvíce času si plnit své sny než v důchodu?

Jako malá jsem si více rozuměla s babičkou než s dědou. Díky covidu, kdy jsme se nemohli navštěvovat, jsem se po telefonu sblížila s dědou a s taťkou.

Když mě uvidíte telefonovat s úsměvem na rtech, mluvím zrovna s mými staroušky .

Budu vás seznamovat se zážitky, zkušenostmi a zamyšleními, které vám dají možnost podívat se na věci i z druhého úhlu pohledu. Také se díky tomu dříve sblížíte a budete tak mít i více času na vaše společné chvíle.

A někdy to doplním i o mé kresby, které mě taky moc baví.

Vidět tu radost, že na ně někdo myslí, jsou užiteční, je k nezaplacení!