Domácí mazlíček

Nedávno jsem psala článek Rozptýlení staroušků, kde jsem se mimo jiné zmiňovala i o domácích mazlíčcích, se kterými u mých staroušků nemám zkušenosti. Uběhlo pár týdnů a u jednoho mého osamoceného starouška se objevilo koťátko.

Nevěřila bych, jak takový malý tvoreček obohatí spoustu lidí. Staroušek není sám, já jsem si díky němu připadala jako babička, která jde navštívit vnoučátko 😊 a dcera začala častěji jezdit za svou babičkou, více se spolu sblížily.

Ale hezky od začátku ..

Když nás babička poctila návštěvou, vyprávěla nám o malém koťátku, které se jí najednou objevilo u branky, je hodné a mazlivé. Těšili jsme se, až malého tvorečka poznáme. Koťátko nás vítalo, bylo přátelské. Ráda bych se s ním dlouho mazlila, ale nesmí se to přehánět.

I když z něj babička měla radost, ptala se známých, zda si ho někdo nechce vzít nebo se někomu neztratil. Neměla v plánu se o někoho starat, pejska si chtěla pořídit až v důchodu. Nemáme právo jí nic nakazovat, je to její volba, její rozhodnutí, ona se o něj bude starat, ne my. Jediné, co jsem jí řekla bylo: „Nemůžu Vám radit, ale je vidět, že jste spokojená, rozzáří se Vám oči, když o něm mluvíte………..“

A pak jsme jen čekali. Nechá si ho nebo ne?

Když jsme přijeli na návštěvu podruhé, kocourek tam byl a šel nám ukázat vylepšenou bedýnku, kde měl větší pohodlí, v krytém zádveří. Byl to šikulka a věděl, že i když jsou otevřené dveře, tak dovnitř nesmí. Hlavně si dát pozor, nepovolit a nerozmazlit ho. Člověk by ho umazlil, tak jak to prarodiče dělávají s vnoučaty.

Díky tomu jsem i poznala, jak se budu v budoucnu cítit jako babička a byl to zajímavý pocit 😊

Už vím, proč jdou u matek v dospělosti dcery stranou a zajímají je hlavně vnoučátka. Proč se cítím většinou odstrčená a nejlépe si s mamkou nebo s babičkou popovídám po telefonu. Taky bych kocourka jako miminko nejraději umazlila, moc se na něj těším.

Jenže co pak? Nemůžu se s ním jen mazlit, on si na to zvykne a babička pak na to nebude mít čas. Vše tedy s láskou a s rozumem.

Vždy jsem si tedy hlídala, abych si to užila s kocourkem, a i si popovídala s babičkou mých dětí.

Blíží se zima, kocourkovi nejspíš v zádveří dobře nebude. Zda se stane i věrným společníkem doma nebo ne, uvidíme. Hlady určitě trpět nebude, dobrot tam má dost.

Vše ukáže čas. Každopádně tak šikovného kocourka hned tak nikde nenajdete 😊

Líbil se tento článek? Budu moc ráda za Like nebo za jakoukoliv zpětnou vazbu na lucipech@starousci.cz.