Stárnutím zrajeme :)

I když se každým rokem stáváme staršími, léta přibývají, vlasy šednou, tělo slábne, stáváme se také zkušenějšími, moudřejšími. U většiny lidí dochází ke zklidnění, jsou tolerantnější.

Znám hodně lidí, kteří stárnou do krásy. A já taky budu 😊.

Vědí už co chtějí, ke svému tělu se chovají zodpovědněji, naslouchají mu. Jedí zdravěji, jak to jde, jezdí na kole, chodí na procházky, cvičí. Já třeba cestou do práce potkávám staroušky na ranní procházce, hezký pohled 😊.  Protáhnou tělo a popovídají si. Pohyb léčí!

Každý se se stářím vyrovnává jinak.

Většina se obklopuje mladými lidmi – ta bezstarostnost, spontánnost, mládí je nabíjí. Jak v pracovním kolektivu, tak u vnoučátek zapomenou, že je něco bolí…………

Jsou i tací, kteří svou polovičku bohužel vymění za mladší, hrají si, na co nemají, jen aby zahnali přibývající roky.

Je to každého věc, jak se ke stárnutí postaví. Nemáme právo nikoho soudit. Když nám neubližují, můžou si dělat co chtějí.

Kdy je ale dobré popřemýšlet o tom, zda na to máme, je např. řízení auta. Velcí staroušci už mají zpomalené reakce a můžou způsobit nehodu. Často to teď bohužel vidím. Např. v zatáčce jeden děda vyjížděl ze dvora a dobu stál přes silnici. Kdybychom jeli rychleji, narazili bychom do něj.

I když mám staroušky ráda, nelíbí se mi časté přecházení mimo přechod, mají pomalé nohy a ještě jdou většinou šikmo, což je delší. Proč tak riskují?

Jako se stáří rádo obklopuje mládím, já zase s radostí vnímám staroušky.

Ale ne z důvodu „zestárnutí“ 😊. Vidím v nich krásu a moudrost. Babičky si většinou na nákupy vezmou kostýmek. V obličejích vidíte odžité příběhy. Ostatní vždycky poznají, že telefonuji s dědou nebo s babičkou, musím se pořád usmívat. 

Vždyť, že stáří není tak špatné, se zpívá i v této krásné písni:

(424) Karel Gott a Michal David – To stárnutí zrádné + text – YouTube

To stárnutí zrádné
Se nádherně zvládne
Když odmítneš svůj věk vážně brát
Ač vlasy ti zřídly
Hleď zatřepat křídly
A naplno žít a správně zrát

Vždyť teprve k stáru
Máš o světě páru
A sečteš-li příjmy místo ztrát
Je tvůj život easy
Jak tvář Mony Lisy

Tak hleď ho jen žít a správně zrát

Tak se nebraň létům zrání……

Nebojme se stárnout. Víme, co chceme.

Já třeba vůbec nesleduji věk. Proč se stresovat, vždyť na věku nezáleží. U mých staroušků bych akorát myslela na to, že za chvíli kvůli vysokému věku odejdou do nebe. U sebe bych zase přemýšlela, zda mi život neutíká před očima. Vše nechávám volně plynout.

Výjimku jsem udělala teď, kdy mi za necelé 2 měsíce bude 40 a já cítím, že je ten správný zlom něco udělat. Má nynější práce není to pravé ořechové. Mým posláním je něco jiného a díky tomu vznikly i tyto stránky a já si plním sen.

Předávat své poznatky dál, šířit lásku, pokoru, radost mezi námi a staroušky.

Važme si života, neplýtvejme časem. Žijme tak, abychom se sami na sebe mohli podívat do zrcadla a až se otočíme, ničeho nelitovali.

Už vím, co chci a krůček po krůčku se za tím dostanu a vy taky 😊.

A když náhodou zapomeneme, objeví se někdo, kdo nám to připomene. U mě to je teď dceřin křeček Haňulka, která umírá. Strašně mě překvapil ten skok. Najednou, zničehonic, bez jakéhokoliv varování tak zestárla. Jeden den běhá a o chvilku později sotva chodí. Dcera mi pak ukazovala tuto tabulku.

Ještě že nejsme křečci a můžeme stárnout postupně, pomaleji, važme si toho.

I jsem si díky ní opět rozpomněla. Nikdy nevíme, jak tady budeme dlouho, i jak tady budou dlouho ostatní. Zdravě si hýčkejme sebe i ostatní, i když nejsou třeba nejstarší, protože než se nadějeme, bude už zbývat kousek života a další šanci nedostaneme.

Haňulka už z klece nevyleze, nezadovádí si ve svém hracím koutku. Teď už jen odpočívá a čeká …. Tady mám pocit, že jsem šanci pořádně nevyužila, život s ní jsem propásla. 

Každý dělá chyby, je důležité si je uvědomit, poučit se a už je příště neopakovat. I když už to nebude Haňulka…

Stárnutí nám otevírá svou náruč a my ji s láskou přijímáme.

Líbil se tento článek? Budu moc ráda za Like nebo za jakoukoliv zpětnou vazbu na lucipech@starousci.cz.